Vodní záchranná služba International life saving
Přeložit do angličtiny Přeložit do němčiny Přeložit do polštiny



Aktuální počasí
In-počasí

Odběr článků e-mailem

Plavčíkem v USA - pláž

Zkušenosti instruktora VZS ČČK Radka Turina , který sloužil jako plavčík na pláži South Carolina, Myrtle Beach.

Tyto poznatky vychází z mého 3 měsíčního působení v roli „proffesional ocean lifeguard“(profesionální vodní záchranář u Atlantického oceánu) na pláži v USA (South Carolina, Myrtle Beach) v průběhu měsíců červen – září. Sloužil jsem na městské pláži města Myrtle Beach u jedné z místních firem, která na úseku cca 3 míle hlídací službu vykonávala.

 

USA, narozdíl od Evropy, mají ve své legislativě zakotveny zákony o povinnosti provozovatele plaveckého bazénu, koupaliště, vodní plochy či pláže zajistit daným počtem kvalifikovaných plavčíků svoji „obhospodařovanou“ lokalitu, stručně řečeno „u každé vody musí být plavčík“.

 

V USA existuje několik organizací, které tyto služby veřejnosti zajišťují:

 

  • USLA (United States Lifesaving Association)
  • American Red Gross
  • Pool lifeguards aj.

Ale pouze vždy jedna (USLA) je členem mezinárodní organizace vodní záchrany ILS.

 

Model je takový, že většina soukromých firem a organizací je zaregistrována pod USLA. Tyto organizace přijali veškerou její metodiku a zaměstnanci (plavčíci) těchto firem se mohou na základě absolvovaného tréninku, zaštiťovaného instruktory USLA přímo v každé firmě, stát dočasnými členy USLA.

 

Systémy vzdělávání a systém kontroly plavčíků se v USA a v různých organizacích drobně liší (místní podmínky, zkušenosti, statistiky), ale v základě odpovídá vzdělávacím a služebním standardům USLA, které musí jako její členové dodržovat a jsou metodickou a záchrannou komisí pravidelně kontrolováni.

 

Systém přijímání zaměstnanců do firem zajišťující dozor na veřejných plážích se různí dle států a zaměstnavatele. Požadavky na nově přijímané lifeguardy (místní, zahraniční) jsou v souhrnu tyto:

 

a)    vlastnit americkou kvalifikaci vodního záchranáře; tito zaměstnavatelé žádné jiné kvalifikace z jiných států neuznávají, i když je tato organizace členem ILS

 

b)    nepožadují americkou kvalifikaci; před zahájením práce plavčíka ale musí absolvovat intenzivní záchranářský výcvik zakončený zkouškou a teprve poté může vykonávat funkci lifeguarda

 

c)    nepožadují americkou kvalifikaci; plavčík ale musí být držitelem národní (domácí) kvalifikace vodního záchranáře, před zahájením práce se podrobí pouze kontrolním testům a výcvik absolvuje během práce (každý týden cca 2 hodiny)

 

d)    nepožadují americkou ani národní kvalifikaci; splní pouze kontrolní testy a během práce plavčíka se vyškolí a pak teprve získá kvalifikaci

 

 

Po příjezdu a předložení své národní kvalifikace vodního záchranáře přeloženou do anglického jazyka a potvrzenou jsem absolvoval kontrolně-vstupní testy v podobě praktických zkoušek: 500 m plavání v bazénu v limitu do 10 min (stejné pro muže i ženy, praktická KPCR za použití pomůcek).

 

A hned druhý den jsem nastoupil do práce na pozici „proffesional ocean lifeguard“. Během této 3 měsíční práce jsem absolvoval á týden 2 hodinové povinné školení pro všechny zaměstnance, které v součtu dalo předepsanou hodinovou dotaci k získání kvalifikace „proffesional ocean lifeguard“ a byla mi společně s touto kvalifikací zaslána i průkazka člena USLA s platností na 1 rok.

 

 

PREVENTIVNÍ ČINNOST

 

Liší se:

  • východní pobřeží: prioritou prevence
  • západní pobřeží: prevence ustupuje do pozadí, záchranná činnost

 

Základním opěrným systémem na této části pláže je preventivní činnost. Prevence zde ve službě hraje velmi důležitou roli.

 

Přísně se zde dbá na to, aby se plavci nepouštěli do vzdáleností větší než odpovídá úrovni hloubky ramen každého člověka. Dle statistiky totiž americká populace díky fyzické ztrátě kontaktu se dnem začíná v 65% případů tonout (psychika z důvodu ztráty opory dna, silné zpětné proudy, příboj aj.).

 

Zakázáno je přibližovat se k pilířům na vzdálenost kratší 30 m a při pobytu ve vodě používat nafukovací pomůcky a atrakce.

 

Také provozování vodních sportů (surfing, windsurfing, jet-skiing, jachting aj.) je zde velice omezeno:

 

  • do vymezených prostor pláže (moře) s jasně viditelnými označenými bójkami
  • časově; povoleno na veřejné pláži před příchodem lifeguardů do služby nebo po jejich ukončení

 

V případě porušení těchto nařízení a pravidel jsou tyto osoby plavčíky „vypískáni“ nazpět do menších hloubek, do větší vzdálenosti od pilířů, vykázáni z vody apod.

 

 

RIZIKOVÉ FAKTORY

 

Rizikové faktory objevující se v mořském a oceánském prostředí se mírně liší od typu moře či oceánu a samozřejmě od běžných sladkovodních vodních ploch, i když v základě jsou si nebezpečí obdobná – jedná se o hladinovou službu:

 

  • Atlantický oceán, Karibské moře: nejsou markantní změny klimatu, teplejší voda a vzduch, slabší vítr, nižší vlny a příboj
  • Tichý oceán: častější markantní změny teplot a počasí, studenější voda a ovzduší, vysoké vlny, silnější příboj

 

Na pláži Myrtle Beach se v průběhu mé služby objevovaly hlavně tyto druhy nebezpečí pro plavce, na které jsem musel denně myslet:

 

 

  • zpětné proudy (rip currents)
  • podélné proudění
  • vlny
  • změny klimatu (vítr, bouřky, hurikány, tornáda,..)
  • vodní živočichové (medúzy, žraloci,…)
  • teplota vody (míchání vodních mas)
  • pilíře, mola
  • kameny
  • hloubka (změny reliéfu dna během léta)
  • zpěněná voda
  • surfaři
  • potápěči
  • nafukovací pomůcky ve vodě

 

 

HLÍDACÍ (POZOROVACÍ) SYSTÉM

 

Na celém území USA se na plážích využívá věžového intenzivního systému kontroly. Podél pláže jsou rozmístěny hlídací věže, které se svou konstrukcí liší na východním a západním pobřeží. Na východě se užívá mobilních vyvýšených „čtyřnožek“ se slunečníky, na západě naopak jsou tradiční pevná vyvýšená stanoviště v podobě dřevěných budek.

 

Stanoviště byla podél 3 mílového úseku pláže rozmístěna v pravidelných vzdálenostech cca 100 m. Celkový počet věží byl 29. Na každém stanovišti byl přítomen 1 plavčík, který dbal pouze o tento prostor. Tento prostor se rozprostíral na každou stranu od své mobilní věže do poloviny vzdálenosti k sousední věži kolmo ke břehu a vystupující oceánu. Hranice byla dána orientační a v tomto úseku se hlídací zóny obou stanovišť překrývaly.

 

 

SLUŽBA

 

Služební den na plážích v USA se provádí podle stejného scénáře:

 

  • vždy čelem k vodě; pokud je to nutné, tak zády na co nejkratší dobu
  • po celou dobu služby mít u sebe nebo nadosah vždy záchrannou pomůcku – bóji
  • být oděn do služebního stejnokroje
  • aktivně sledovat hladinu, dbát na prevenci
  • v případě nouze poskytnout záchranu z vody či první pomoc na suchu

 

Příprava do služby se zahajovala vždy cca 1 hod před oficiálním zahájením služebního dne. Služební den trval od 9.00 do 17.00 hod každý den a za každého počasí.

 

V 9.00 hod se vyvěsila příslušná barva vlajky, která se v průběhu dne mohla v závislosti na různých faktorech měnit (měnil vždy velitel dne skrze vysílačku).

 

V poledne se všichni lifeguardi střídali na oběd (30 min). Vždy chodil každý 3. plavčík z řady. Po opuštění stanoviště si sousední plavčíci přibrali ke své kontrole i jeho úsek, hranice v tomto případě prodloužili až po jeho věž.

 

V obdobích velkého počtu návštěvníků na pláži se ke každé 3 věži přiděloval 1 extra plavčík, který chodil mezi těmito stanovišti sem a tam a posiloval tak jednotlivá stanoviště.

 

 

KOMUNIKACE, SPOJENÍ

 

Spojení není v USA dána žádnou metodikou, existují pouze doporučení. Každá firma si tak svoji komunikaci zajišťuje sama (vysílačky, vlajky, telefony apod.).

 

Každý plavčík měl u sebe v době služby neustále vysílačku, kterou si vždy před zahájením služby vyzvedl v kanceláři a po ukončení ji opět odevzdal.

 

Spojení je udržováno prostřednictvím ručních vysílaček Motorola po celý den, komunikaci vede velitel dne.

 

Každé stanoviště je označeno číslem a stejné číslo je i ve volacím znaku.

 

Relace se užívají pouze v omezené míře při záchranných akcích, hledání dětí, ostatních potížích.

 

Změnou oproti evropským státům je v tom, že při vyvolávání se uvádí nejdříve volací znak svůj a až poté volaná stanice.

 

Ke komunikaci se dále používá píšťalka pro komunikaci plavčík-plavec, plavčík-návštěvník.

 

Komunikace vlajkami se užívá při nutnosti opuštění stanoviště (oběd, přestávka). Na mávání vlajkou musí obě sousední strany zareagovat stejným způsobem, pak teprve mohou plavčíci opustit stanoviště a vlajku nechá staženou po dobu své nepřítomnosti dole. Při příchodu zpět se již nemusí tato procedura opakovat, pouze plavčík opět vyvěsí vlajku na původní místo.

 

 

ZÁCHRANA

 

V případě podnikání záchranné akce ve vodě první plavčík, který situaci zpozoruje zahlásí, že plavčík podniká záchrannou akci. Odhodí veškeré vybavení (vysílačku, ledvinku, triko) a skáče do vody. Oba sousední plavčíci se okamžitě stáhnout k místu podnikání záchranné akce, druhý na místě odhazuje také vybavení a jde po pás do vody, třetí zůstává na suchu a vede komunikaci s velitelem, který již jede na místo akce.

 

První plavčík provádí akci a z místa zásahu ve vodě signalizuje stav záchranné akce.

 

Zbývající plavčíci další v řadě se stahují směrem k místu akce a kontrolují ty části oceánu, které byly kvůli záchraně plavčíky opuštěny.

 

 

POMŮCKY

 

V celých Spojených státech se užívá na moři již tradiční pomůcka – záchranná bóje. Na bazénech a koupalištích je to ovšem záchranný pás.

 

Jako všude i zde jsme používali záchrannou bóji, kterou jsme museli nosit neustále u sebe. Výhodu této pomůcky spatřuji v tom, že na hladině moře zaujímá daleko menší plochu než pás a má tudíž menší odpor a při proplavávání vlnami nedochází k tak markantnímu strhnutí zpět.

 

Hlavní nevýhoda spočívá v tom, že tonoucího není možné v neklidném moři zafixovat (zapnout) a hrozí zde ztráta kontaktu s tonoucím, v čemž vidím daleko větší nevýhodu nežli ve výše popsané výhodě. Proto bych i já používal při záchraně v moři v budoucnosti záchranný pás.

 

 

SPOLUPRÁCE S OSTATNÍMI SLOŽKAMI

 

Je nutné podotknout, že v USA je spolupráce s ostatními bezpečnostními a záchrannými složkami na velice dobré a solidní úrovni. Neexistuje zde rivalita v podobě „ty nám kradeš práci“, všichni spolu velice úzce spolupracují, předávají si zkušenosti a podporují se v práci.

 

Slovo plavčíka má v USA velkou váhu. Cokoli řekne, každý bez diskuze splní, nikdo s ním nediskutuje.

 

V našem případě, když návštěvník neuposlechl, stačilo pohrozit přítomností policií, která na plážích „patrolovala“ na čtyřkolkách a návštěvník již dále nediskutoval.

 

Nebo se mi nelíbilo např. chování plavce v oceánu, tak jsem jej vykázal z vody ven. Všichni to brali jako mé rozhodnutí profesionála a nikdo se mnou nediskutoval a už vůbec jsem nemusel zdůvodňovat „proč“.

 

 

TECHNIKA 

 

Na pláži v Myrtle Beach se u každé věže nachází pouze základní obvazový materiál s desinfekcí. Zbývající veškeré zdravotnické vybavení je umístěno na 2 mobilních terénních automobilech, které po celý den křižují pláž.

 

Uprostřed pláže je na vleku připraven k použití také vodní skútr pro zásahy u pilířů či do větších vzdáleností na moři.

 

Ve službě se ještě používají 4 čtyřkolky – skútry.

 

 

VÝCVIK, ZÁVODY

 

Trénink provádí každá organizace dle své režie, ale min. 1x za týden.

 

Každé úterý odpoledne po službě se všichni zaměstnanci povinně účastnili kondičního a zdokonalovacího tréninku zaměřeného na plavání a záchranu ve vodě, KPCR, chvaty apod. Nejlepší jedinci se pak v rámci těchto tréninků připravovali na závody mořských vodních záchranářů, které v USA probíhají na všech možných úrovních (lokální, okresní, státní, unijní).

 

Také jsem se jedněch závodů zúčastnil s velmi dobrými výsledky. Jednalo se o disciplíny:

 

  • run – swim- run (100 – 400 - 100)
  • záchrana pomocí bóje
  • beach flags
  • záchrana ze surfu

 

01.04.2012
Vyhledávání na stránce

Dálkové plavání 2018ConseqHavířovSME ČESKÁSki Wake Park TěrlickoTěrlicko
Na Zámostí 328, 735 43 Albrechtice u Českého Těšína
Tel.: 607 962 574, Mail: vzs@vzsterlicko.cz
IČ: 68898878
Bankovní spojení: 2800814992/2010
International life saving Vodní záchranná služba