Vodní záchranná služba International life saving
Přeložit do angličtiny Přeložit do němčiny Přeložit do polštiny



Aktuální počasí
In-počasí

Odběr článků e-mailem

Plavčíkem v USA - aquapark

Krátky popis toho, jak to chodí s prací plavčíka v USA. Svou osobní zkušenost zaslal Jan Perhala, bývalý člen VZS Těrlicko.

Honza Perhala

Ahoj,

slíbil jsem, že pošlu mail a popíšu  jak to tam vypadalo.

 

Dojel jsem tam, po nějakém úvodním pokecu s majitelem parku, kdy jsem mu samozřejmě nezapomněl říct, že jsem i doma dělal záchranáře, mě přidělil do vodní části parku. Tam jsem pracoval pod jiným vedoucím. Celá hierarchie vypadala zhruba tak, že byli lidi bez licence (ze začátku, udělat jsme ji museli všichni) pak lidi s licencí, pak byli tzv. Piráti, což byli lidi, co tam nějakou dobu pracovali, a ti měli vždy každý den přiřazenou nějakou atrakci v parku, kde dělali řadoví lidi (většinou u každého vstupu do tobogánu byl jeden člověk, který vysvětloval jak se tam sedí, leze, kde má mít člověk ruce a nohy, vyhazoval lidi s nepřípustným oblečením) dole v dojezdových bazénech stáli většinou další lidi...+-1 na každý tobogán, většinou byli teda u každého tobogánu dva lidi. Jeden nahoře, jeden dole.

 

Pirátovým úkolem bylo řešit problémy se zákazníky, stížnosti, případně vysvětloval zákazníkům, že my obyčejní záchranáři na tobogánu máme pravdu a opravdu je s náušnicema, řetízkama a v jeansech do tobogánu nepustíme. Taky se starali o to, abychom měli co pít, rotovali nás (v půlhodinových intervalech jsme měnili místa, aby to nebylo monotónní) a střídali na obědy. Zároveň to byli lidi, kteří v krizové situaci lítali po parku, sháněli záchranné pomůcky a podobně. Mým úkolem, jako hlídače u bazénu bylo, když vidím někoho se topit, tak dát signál, skočit do vody a vytáhnout jej nad hladinu a držet jej tam. Během 20 vteřin byli Piráti kdekoliv v parku s ferno nosítkama a kufrem s vakem, případně s defibrilátorem. Taky hned vedlejší hlídač měl pokrýt můj úsek bazénu a hlídat jej dál, nesměl mi jít pomoct.

 

Byly tam vypracované dost propracované postupy, kde se záchranáři domlouvali pomocí píšťalek a gest. Nikdy nesměl zůstat žádný úsek bazénu nebo Lazy river (okružní kanál na kterém lidi jezdili v nafukovacích kruzích dokola po proudu a různě na ně šplíchala voda a dělaly se vlny...) bez dohledu. Záchranáři hlídající vodu museli hladinu tzv. skenovat. Přejížděli zrakem přes svůj úsek a jednou za 8 vteřin museli přehlédnout celý svěřený díl vody, včetně místa přímo pod sebou. Tohle se dost často kontrolovalo. Skoro každý den nám vedoucí vodního parku házel do vody figurínu a měřili nám reakční doby a dobu, za kterou se k ní dostaneme. Podle toho nás i přemísťovali na jiná stanoviště, většinou k tobogánům, kde se nemuselo dávat tolik pozor a spíše se mluvilo s lidma a vysvětlovalo co a jak.

 

Člověk nesměl opustit stanoviště, 10 minut seděl, 10 minut chodil po břehu 10 metrů na každou stranu od židle a pak se zase 10 minut stálo u židle. Abychom nezdřevěněli. Pořád se muselo skenovat. Byl předepsaný postoj a držení záchranného pásu. Nesměla plandat šňůra u pásu aby nehrozilo, že při skoku do vody strhne sebou posed a spadne na nás. Bylo předepsané oblečení. Nesměli jsme si sundat tričko, trenýrky a ani klobouk. Museli jsme mít sluneční brýle povinně pořád na nose. Součástí uniformy byla i malá kapsička (ledvinka), ve které jsme měli respirační kruh (takový gumový respirační kruh s jednocestným ventilem...přes něj jsme mohli dýchat do člověka, ale on když se pozvracel, tak se to nemohlo dostat nám do úst. Vydechovat samozřejmě mohl) gumové rukavice a nějakou malou náplast na odřeniny. Tohle se denně kontrolovalo na ranním nástupu.

 

Co se týče samotné licence, probíhalo to tak, že jsme dostali učebnice, kde byly vysvětlené postupy, to jsme si museli nastudovat. K tomu jsme měli každý týden 2x hodinu s šéfem, který nám to vysvětloval a trénoval s náma resuscitaci dítěte, používání defibrilátoru ( má to celý svůj postup i s povinnýma doprovodnýma větama co se musely říkat). Celkem jsme měli asi 10 hodin + 1x za týden bylo ráno cvičení u vody..vytahování, vlečení lidí na páse, práce s ferno nosítkama. Jeden dělal figuranta s určitým zraněním a my jej museli v co nejkratší době dostat 10 kroků od vody. Pak proběhly písemné testy.

 

Nakonec k nám přijela kontrola ze Starfish organizace ( záchranářská organizace...asi něco jako náš červený kříž) kteří skrytě kontrolovali snad každého v parku, sledovali jestli skenuje hladinu, jestli se mění pozice...nakonec proběhlo cvičení kdy team musel vytáhnout figuranta z vody. Náš park dostal maximální hodnocení 5 hvězdiček za bezpečnost, čímž se náš park taky adekvátně chlubil :-) Čili máme všichni záchranářské zkoušky, na vodu do 2metrů hloubky (v USA jsou rozdělené i podle hloubky vody na které pak záchranář může sloužit...my jsme třeba nemuseli dělat testy plavání). Podle mě to nebylo až tak těžké, horší bylo naučit se ty postupy a doprovodné hlášky k tomu. Ale dalo se to.

 

Nejhorší podle mě bylo skenování vody, to pak člověka bolel krk z toho. Ono taky kroutit 10 hodin hlavou není sranda a sledovat u toho vodu a lidi co v ní dělají.

 

Taky dohadovat se s některýma američanama co je a co nejsou plavky bylo občas o nervy. Ale ohledně oblečení měl park přísná pravidla. Povolený byl jen oděv z určitých materiálů, zbytek jsme museli vyhazovat. Navíc někteří amíci jsou docela prasata a vlezou do vody prakticky v tom, v čem přišli.

 

Pokud budeš mít nějaký dotaz, klidně se ptej, rád zodpovím. Tohle bylo takové stručné ....

 

Honza

Honza Perhala
Plavčíkem v USA
Plavčíkem v USA 1
Plavčíkem v USA 2
19.02.2012
Vyhledávání na stránce

Pohár Havířova 2017ConseqHavířovSME ČESKÁSki Wake Park TěrlickoTěrlicko
Na Zámostí 328, 735 43 Albrechtice u Českého Těšína
Tel.: 607 962 574, Mail: vzs@vzsterlicko.cz
IČ: 68898878
Bankovní spojení: 2800814992/2010
International life saving Vodní záchranná služba